Zakázanka

Zakázanka, foto: Miroslav Bobek

Historie
Záhy po otevření zoologické zahrady vznikla ve svahu cesta, která spojovala prostor nad velkou voliérou dravců s parterem občerstvení „V Oboře“. Ve skalním srázu ji ve třicátých letech 20. století vyhloubili příslušníci Československé armády, a proto byl její původní oficiální název „Cesta československých ženistů“.

Zásah do skalního masivu přinesl klady, ale, bohužel, i zápory. Nesporným kladem byla, vedle základní komunikační funkce cesty, skutečnost, že návštěvníkům zoologické zahrady se otevřely nové netradiční pohledy na panorama Prahy a současně detailní pohledy na odkryté geologické pozoruhodnosti lokality. Jako velice negativní se ukázal vlastní zářez do skalního masivu. Ve spojení s jednoznačně erozivními účinky kořenového systému zavlečených či náletových akátů se stal hlavní příčinou zrychlené degradace masivu, která časem přešla do život ohrožující fáze nebezpečí skalního řícení.

Začátkem 70. let dokonce jeden uvolněný skalní blok dopadl na objekt tehdejšího pavilonu kočkovitých šelem a zničil jeho zadní trakt. Nebezpečným se stal i pohyb po cestě, kterou bylo nutno uzavřít. Od té doby se jí začalo říkat Zakázanka.

Proces devastace
Skalní masiv byl z krajinářského a ekologického hlediska znehodnocen výsadbou nepůvodního akátu bílého, která zde proběhla na přelomu 19. a 20. století. Historicky, díky trvalému osídlení, byly již od neolitu udržovány vltavské skalní výchozy v bezlesém stavu a byly využívány k pastvě či jako vinice a sady. Díky tomu se na skalách vyvinula botanicky bohatá společenstva skalních stepí a teplomilných doubrav, na něž byl zároveň vázán výskyt mnoha nyní vzácných či ohrožených živočišných druhů, zejména plazů a bezobratlých. Vlastnosti akátového porostu vedly k naprostému ochuzení lokality a k vytvoření monokultury, což znamenalo vytlačení původních pestrých společenstev a na ně vázaných živočichů.  

K dalšímu dramatickému vývoji došlo po roce 2002. Evidentně v důsledku kinetického působení rozvodněné Vltavy při katastrofální povodni v srpnu 2002 jsme zaznamenali urychlení devastujících procesů ve skalním masivu. V následujících dvou letech proto byla místa, vykazující znaky největšího ohrožení, stabilizována kotvenými ocelovými sítěmi, respektive vyzdívanými plombami či stabilizačními gabionovými stěnami. Nicméně původní cesta dále chátrala.

Cíle projektu
Projekt Ekologická a návštěvnická revitalizace skalního masivu měl tyto hlavní cíle.

1. Odstraněním porostu akátu a dalším managementem péče o území o rozloze 11 620 m2 vrátit skalní stepi a teplomilné doubravy do lokality, čímž nepochybně dojde ke zvýšení druhové rozmanitosti a vytvoření ztraceného životního prostoru pro vzácné živočichy.

2. Zohlednit péči o vzácný geologický profil ordoviku, nacházející se západně od lanovky, který je nutno udržovat zcela bez nárostů rostlin. Ordovické vrstvy vytvářejí velkou plochu přímo pod lanovkou. Pestře zbarvené tufy ve vrstvě mocné až 7 m tu střídá červenohnědé ložisko hematitu (což je železná ruda, která v našem případě obsahuje až 57% železa). Útvar je na západním okraji zakončen slepenci s typickými valouny o průměru nejméně 3 cm. Ordovický profil je dokladem toho, že v těchto místech bývalo moře. Kromě něj lze podél stezky pozorovat i další zajímavé geologické jevy. Patří k nim tak říkajíc školní příklad zvětrávání břidlic a drob. Drobné pukliny v hornině tu „vyhojily“ bílé žilky křemene. Do třetice se vedle těchto žilek v plné kráse ukazují složitě zvrásnělé a jen velmi mírně zvětralé vrstvy starohor neboli proterozoika (datují se do doby před 240−350 miliony lety).

3. Součástí projektu je také obnova původní cesty, která spojuje spodní část zoo s nejvyšším místem areálu.

Realizace projektu
V roce 2008 bylo na základě provedených podrobných stavebně-geologických průzkumů rozhodnuto o provedení komplexní revitalizace skalního masivu, a to včetně obnovy funkce cesty. Po zpracování projektové dokumentace jsme se pokusili získat pro financování této náročné akce (rozpočet překročil částku 40 mil. Kč) příspěvek z fondů Evropské unie. To se nakonec podařilo − zoo získala pro projekt revitalizace skalního masivu zdroje z Evropského fondu pro regionální rozvoj, které pokryly 85% nákladů. Zbývající prostředky zajistilo hlavní město Praha. Stavba byla zahájena v roce 2011, zpřístupněna byla na jaře 2013. Zhotovitelem je společnost Swietelsky, stavební s. r. o., závod Pozemní stavby Čechy.

V prvé řadě bylo třeba odstranit veškeré akáty a další nepůvodní vegetaci. Z povrchu masivu byly odstraňovány zvětralé části a bloky, které hrozily řícením. Zbytek skal byl stabilizován dvěma typy sítí. Relativně soudržné bloky a stěny byly pokryty ocelovou pozinkovanou sítí typu GALMAC, zatímco silně erodované plochy a svahy s mírnějším sklonem a humózní vrstvou překryla síť MACMAT, jejíž ocelová oka jsou vyplněna geomřížkou z kadeřeného plastu k zadržení substrátu pro výsev původních rostlinných společenstev skalní stepi.

Současný stav
Na stezce o délce 500 m jsou zpřístupněna místa zajímavá po stránce geomorfologické a krajinářské. Nově byly doplněny čtyři expozice pro zástupce živočichů, kteří do této lokality patří – především plazů (užovky, ještěrky). Otevřely se také dosud „utajené“ pohledy na expozice kozorožců a paovcí a na panorama Prahy.
Naučná stezka seznamuje návštěvníky na 15 panelech s geologickými, botanickými i zoologickými zajímavostmi celé lokality a s ekosystémem skalních stepí.

V dolní části stezky byla vybudována nástupní rampa, která umožňuje vstup i kočárkům, což u původní historické cesty nebylo možné. Značné převýšení nástupu ve spodní části a výstupu v horní části zahrady však neumožnilo vystavět cestu tak, aby byla klasifikována jako bezbariérová. Vzhledem ke své strmosti bude stezka přístupná od jara do podzimu.